Marka Šimoňáka
 |
e-mail: |
30. květen 1434
30. května 1434 došlo k bitvě u Lipan. Porážka radikálních husitů otevřela prostor k ukončení husitské revoluce a k přijetí kompaktát.
Lipany, místní část obce Vitice ve středních Čechách jihovýchodně od Českého Brodu.
– 30. 5. 1434 zde proběhla bitva mezi aliancí českých katolíků a umírněných husitů na jedné straně a radikálními husity (tábory a sirotky) na straně druhé. Radikálové utrpěli těžkou porážku, vůdce táborů Prokop Holý i sirotků Prokůpek v boji padli; porážka otevřela prostor k ukončení husitské revoluce a k přijetí kompaktát.
Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993
Pamětní mohyla k bitvě u Lipan (pohled od jihu).
Lipany – bitva u Lipan
V neděli dne 30. května 1434 stanuly proti sobě poblíž Lipan spojené síly radikálních husitů (táborité vedení Ondřejem Keřským a v politické rovině Prokopem Holým a sirotci Jana Čapka ze Sán) na straně jedné, a koalice umírněných kališníků a katolíků (pod vedením hejtmana Diviše Bořka z Miletínka, starého spolubojovníka Jana Žižky z Trocnova) na straně druhé. Početní stav obou vojsk není znám, ale podle odhadů založených na známém a relativně přesném počtu zúčastněných vozů se zdá, že vojsko husitské levice bylo poněkud početně slabší; pro výsledek bitvy mohl být rozhodující především menší počet jezdců. Utrakvisticko-katolická aliance měla na své straně asi 12 – 13 000 pěších a snad 1 200 jízdních bojovníků; radikálové disponovali asi 10 000 pěšími a 700 jezdci. Obě strany používaly klasickou husitskou bojovou taktiku a výzbroj.
Radikální strana poté, co se dozvěděla, že proti nim táhne od Českého Brodu nepřítel, zaujala výhodné postavení na návrší jihozápadně od Lipan a uzavřela se ve vozové hradbě. S dostatkem zásob si mohla dovolit přenechat aktivitu na svém protivníkovi. Výsledkem měl být buď rozpad utrakvisticko-katolické strany, která by se váháním pravděpodobně oslabila, nebo její generální útok, ovšem za velmi nevýhodných podmínek. Velitelé umírněných si tohoto byli vědomi (na místě svých nepřátel by nepochybně zvolili stejný postup) a poté, co ztroskotala poslední snaha o smírnou dohodu (předáci obou stran se tři dny před začátkem bitvy sešli ve snaze se dohodnout, ale rozdílnost názorů se ukázala jako příliš velká), obě vojska se připravila k bitvě.
Protože nebylo v možnostech koaličního vojska dobýt vozovou hradbu radikálů, rozhodli se hejtmani použít lsti. Diviš Bořek z Miletínka skryl jízdu v dolince poblíž vozové hradby nepřítele, zatímco vozový šik, kterému velel Jan Černín, se začal přibližovat k opevnění radikálů. Když se šik ocitl v dostřelu od vozové hradby, opravdu několikrát vystřelili z děl, ale pak se vozy stočily na sever a předstíraly ústup směrem k Českému Brodu. Tento překvapivý ústupový manévr pravděpodobně v táboře radikálů vyvolal euforii, pod jejímž vlivem byla otevřena vozová hradba a jejich jízda i pěší začali pronásledovat ustupující vozy. V okamžiku, kdy se radikálové dostali do dostatečné vzdálenosti od svého opevnění, začaly se vozy otáčet a ústup se změnil v útok. Zároveň na otevřenou vozovou hradbu zaútočil dosud skrytý jízdní oddíl (v jeho řadách byli např. Miluláš z Landštejna, Arnošt z Lestkova, Petr z Janovic na Vysokém Chlumci, Jan Malovec z Pacova a další) s úkolem udržet ji otevřenou dokud nepřijdou na pomoc pěší bojovníci z vozového šiku. Bitva se brzy změnila pouze v pobíjení bojovníků radikální strany, na vozech padl i Prokop Holý a kněz Prokůpek. Rychle se v situaci na bojišti naopak dokázali zorientovat Jan Čapek ze Sán a Ondřej Keřský, kterým se podařilo s dalšími jezdci bezpečně uniknout do Kolína. Útěk z bojiště vynesl těmto velitelům u většiny kronikářů punc zrádců a zbabělců. Většina historiků vojenství s tímto názorem ale nesouhlasí. Podle nich bylo jejich rozhodnutí pragmatické a správné, v dané chvíli byla bitva již tak jako tak ztracena a proto udělali to, co bylo jejich povinností – nemohli-li již zvítězit a zachránit všechny své spolubojovníky, zachránili alespoň ty, které mohli.
Bitva skončila rozhodným vítězstvím utrakvisticko-katolické aliance a přestože vítězové nemilosrdně zlikvidovali drtivou většinu zajatců (na 700 zajatých sirotků a táboritů bylo upáleno ve stodolách u Českého Brodu), nebyla polní vojska táboritů plně zničena. Ještě na počátku roku 1437 disponoval sirotčí a táborský svaz 4 500 muži, nicméně byl natolik oslabený v politické rovině, že nadále nedokázal ovlivňovat politický vývoj v českých zemích. Tato skutečnost umožnila konečnou dohodu s králem Zikmundem Lucemburským a legáty kostnického koncilu o ukončení válečného stavu na českém území. Část bojovníků radikálních svazů se postupně připojila k umírněným kališníkům, část odešla do zahraničí za kariérou žádaných žoldnéřů a část i nadále vzdorovala, například Jan Roháč z Dubé.
Bitva u Lipan byla již svými současníky vnímána jako historický zlom a toto povědomí o její důležitosti se v průběhu dalších staletí jen posilovalo. V období národního obrození v 19. století, kdy se husitská epocha stala jedním z nejvýrazněji přehodnocovaných období českých dějin, byla již vnímána jako jeden ze zásadních mezníků vývoje českého státu (tak jako i bitva na Bílé hoře).
Výrazem tohoto přesvědčení bylo v roce 1881 vztyčení pamětní mohyly Prokopa Holého na návrší u Lipan a o několik let později (1896) vznik Podlipanského muzea v Českém Brodě. Po mnoho let od roku 1870, každoročně v den výročí bitvy, směřovaly na bitevní pole pamětní průvody lidu. Pomník bitvy u Lipan je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 31696/2–818.
Husitské hnutí a také i lipanská bitva a její protagonisté jsou vděčným námětem historizujících děl mnoha českých umělců 19. a 20. století.
Zdroj:
Internet - více zde
Nákres bitvy u Lipan.
Lipanské bojiště, pohled k severozápadu.
Prokop Holý.
List Prokopa Holého před osudovou bitvou u Lipan.
Po bitvě.
Návrat na začátek stránky
©, Marek Šimoňák
Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:
|
Historický kalendář
|
|
Virtuální galerie
|
|
Architektura
|
|
Slavné a významné dny v historii
|
|
Historie olympiád
|
|
Slavné okamžiky v dějinách sportu
|
